Napadlo vás někdy, že vlastnit míň je mnohdy víc? A proč se tolik filosofií a učení obrací ke skromnosti jako ctnosti? Že bychom mohli něco získat, když něco odmítneme?
Hm, na první přečtení to zní docela jako blábol. Jak by vlastnictví mohlo být špatné? Samozřejmě to není stoprocentní pravda, některé věci zkrátka potřebujeme k životu (třeba oblečení ? ). Ale i u vlastnictví, stejně jako jinde, záleží na míře. Ve Spojených státech se úklidoví poradci vrhli na počítání věcí, které rodiny vlastní, a dospěli k neuvěřitelnému číslu: průměrná americká domácnost sestává z 300 000 věcí, od sponek na papír po žehlicí prkna či auta. To je slušné číslo, že? V Čechách pravděpodobně k tak vysokým číslům nedojdeme, ale kdo někdy procházel pozůstalost po příbuzných, přesvědčil se na vlastní oči, kolik věcí je člověk schopen za život nashromáždit. A tady už nastávají problémy. 300 000 věcí není schopna pravidelně používat ani hodně početná rodina. To znamená, že se z velké části jedná o věci, které jsou nepoužívané a nastrkané v garážích, na půdách či v důmyslných úložných prostorech. A jako takové nejen zabírají místo a omezují náš životní prostor, ale musíme kolem nich i více uklízet, práší se na ně, déle mezi nimi hledáme to, co jednou za čas opravdu potřebujeme…
Ale kdyby šlo jenom o prostor… Poslední vědecké studie ukazují, že pouhá přítomnost mnoha věcí v našem okolí snižuje naši schopnost se soustředit, a dokonce i schopnost řešit složitější úkoly. Důvod je jednoduchý – věci upoutávají naší pozornost a zbývá nám méně mentální kapacity na další úkony.
Ještě více jsou přemírou věcí ohroženy děti. Podle nedávných výzkumů jsou batolata, která mají k dispozici více hraček, méně kreativní ve svých hrách a s jednou hračkou si nevydrží hrát moc dlouho. U dětí v raném věku dochází k rozvoji schopnosti udržet pozornost a koncentraci, stejně jako k rozvoji kreativity, trpělivosti a schopnosti pozorovat – a pokud je zahrneme příliš mnoha hračkami, můžeme tento rozvoj omezit.
Vlastnictví příliš mnoha věcí tedy může negativně ovlivnit naší psychiku, náš čas strávený úklidem, rozvoj našich dětí – ale ještě je tu jedno hledisko, to environmentální: plýtvání zdroji a tvorba odpadu. Jak jinak totiž nazvat věc, která byla navržena, vyrobena, koupena – a pak bez používání strčena do krabice na půdu? Všechny věci, které nechceme, jsou vlastně od svého zakoupení vyplýtvanými zdroji peněz, energie a přírodních zdrojů a zároveň potenciálním odpadem, který je třeba někde uložit či spálit.
Vtip je ale v tom, že všechny ty věci musel někdo někdy koupit – a to je moment, kdy já, vy, my, máme nad vším kontrolu! Ve chvíli, kdy jdeme nakupovat.
S potřebou osvobodit se od mnoha věcí se světem šíří filosofie minimalismu. Vlastněme jen tolik věcí, kolik opravdu potřebujeme. Budeme mít doma víc místa, naše mysl nebude přehlcena vjemy, děti budou kreativnější a zmenšíme dopady na naše životní prostředí. Pokud vás to zaujalo, zkuste se podívat třeba na stránky zamalem.cz, kde najdete mimo jiné i návod na 30-denní minimalistickou výzvu.
No a jak se ke skromnosti a snižování počtu vlastněných věcí postavit v čase blížících se Vánoc? Nejlépe začít u sebe. Promyslete si, jestli vám vaše okolí může dát něco, co se vám bude hodit. Pokud se obáváte, že dostanete nějaké zbytečnosti, ozvěte se! Uvidíte, že většina blízkých si s vědomím, že vám nemusejí vymýšlet další dárek, upřímně oddechne. Pokud se ale obdarovávat chcete, dopředu navrhněte nějaké možnosti. Ideální je být zcela konkrétní, nebo obecně navrhnout nějaké spotřební dárky jako např. luxusní potraviny, které byste si sami běžně nekoupili. A pokud nechcete udělat radost jen sobě, požádejte vaše blízké, ať vaším jménem darují peníze některé charitativní organizaci.
Tak tedy sláva těm, kdo žijí skromně, ať se to daří vám všem a veselé Vánoce ?
Příliš mnoho věcí, které už není kam dávat?
Příliš mnoho hraček může bránit zdravému rozvoji dětí
