Přichází Velikonoce a s nimi neodmyslitelně spjaté zdobení vajíček. Ačkoliv se nám na první pohled mohou zdát všechna vejce stejná, skrývají se za nimi často velmi odlišné příběhy. A jsou to příběhy slepic. Protože v tomhle případě rozhodně platí, že slepice byla dřív než vejce. Pojďme se tedy společně podívat na to, odkud se vajíčka berou a jaké v jejich původu mohou být rozdíly!
Seznamte se: kur domácí neboli SLEPICE
Začněme úplně od začátku. Divokým prapředkem našich slepic je kur bankivský, pták pralesů jihovýchodní Asie. Kur bankivský byl domestikován před více než 7 000 lety a od té doby je člověkem chován pro maso a vejce. Ačkoliv od domestikace uplynul už nějaký čas, kur domácí po svém předkovi zdědil nejen svůj vzhled, ale i způsob života a chování. Slepice si tak moc dobře „pamatují“, že život je lepší ve větší skupině, že je dobré mít nad hlavou koruny stromů a keřů a před predátory se schovávat v podrostu, že pro zdravé peří je třeba se pravidelně popelit – nebo že skupince slepic je nejlépe, pokud mají svého kohouta, který srovná případné šarvátky v hejně, nebo je třeba i ubrání před nepřítelem. Ano, ač se to nezdá, v hrudích těchto ptáků pořád ještě koluje divoká krev plná instinktů. Ačkoliv, kdo byl někdy v životě stíhán po zahradě rozzuřeným babiččiným kohoutem, nemůže než souhlasit.
Slepice a „produkce“ vajec
Dokud byly slípky chovány na dvorcích v malých hejnech, měly možnost uspokojit většinu svých přirozených potřeb. S intenzifikací živočišné produkce a vznikem velkých drůbežáren se však podmínky chovu slepic razantně změnily. Extrémním případem jsou klecové chovy, kde jsou slípky zavřené bez možnosti pohybu na ploše menší než formát A4. Čím méně mohou dát průchod svým přirozeným potřebám, tím více slípky strádají a vlivem stresu chátrají či se pak chovají agresivněji vůči sobě navzájem. Běžným projevem bývá vyklovávání peří svým družkám a často i kanibalismus, jevy, ke kterým by v dobrých podmínkách docházelo jen výjimečně. Problematikou klecových chovů (nejen) slepic se na celoevropské úrovni zabývá organizace Compassion in world farming se svou kampaní Konec doby klecové. Od roku 2027 bude u nás platit i legislativní zákaz tohoto neetického způsobu chovu zvířat.
Co my s tím?
Pokud vám záleží na tom, jaký život slepice žijí, minimálně do té doby můžete začít s tím, že se budete dívat, jaká vejce kupujete. Nejlepší volbou je samozřejmě mít slípky svoje nebo vejce z ověřeného zdroje ve vašem okolí, kde máte kontrolu nad tím, v jakých podmínkách jsou slepice chovány. Pokud ale tuto možnost nemáte, pozorně si všímejte kódů na skořápkách vajec. První číslo kódu totiž označuje typ chovu. Čím nižší číslo, tím lepší, přičemž nejlepší volbou je jednoznačně 0 = ekologické zemědělství. Tento způsob chovu zaručuje nejvíce prostoru pro pohyb slepic, přístup do venkovního výběhu a užití kvalitnějšího krmiva. Dalšími možnostmi kódování jsou 1 = volný výběh, 2 = halový chov, 3 = klecový chov. Ve volném výběhu by měly mít slípky také přístup ven, ale všeobecně s rostoucím číslem klesá prostor k pohybu.
Ti z vás, kdo už slípky chovají, mohou zvážit adopci takzvaných vynesených slepic. Ačkoliv jsou totiž moderní plemena vyšlechtěna na vysokou produkci vajec, po jednom snáškovém období jsou slepičky v intenzivních chovech vyčerpané a produkce vajec jim klesá. Tyto, z pohledu drůbežárny již neekonomické nosnice tak putují rovnou na jatka. S trochou péče však i „vynesené“ slepice mohou žít mnoho dalších let a snést ještě spoustu vajec, která více než bohatě zásobí rodinnou spotřebu. A třeba i díky vám utrápené slepičky poprvé v životě uvidí slunce a trávu a jejich srdce pralesních kurů bankivských pookřejí. Příběhy adoptovaných slepic, stejně jako rady, jak na to, najdete na webu iniciativy Slepice v nouzi.
